Komentář ke stanovisku finanční správy
Photo by

Komentář ke stanovisku finanční správy

Se zájmem jsem si přečetl Stanovisko Finanční správy ČR k praktickým otázkám správy a výběru DPH, které bylo publikováno v čísle 6/2015 odborného časopisu Daňový Expert (1).

Nechci se podrobně zabývat jednotlivými argumenty, které Kolektiv autorů Generálního finančního ředitelství používá. S celou řadou z nich nemohu souhlasit, ale znepokojuje mne něco více podstatného, a to filozofie přístupu těchto státních úředníků k problematice výběru daní, zde konkrétně DPH.

Riziko zapojení se do podvodných řetězců je zde mimo jiné přirovnáváno k obvyklým tržním rizikům jako jsou kurzové riziko či druhotná platební neschopnost. S tím se dá těžko souhlasit. Systém DPH je nastaven tak, že plátce, který sám řádně platí svojí daňovou povinnost je navíc v pozici výběrčího či ručitele za daně svých obchodních partnerů. Rozsah povinností a rizik přenášených ze státu na plátce je nepřiměřeně velký a v konečném důsledku povede k omezení jejich ekonomických aktivit. Systém zákona o DPH je bohužel zastaralý a neodpovídá ekonomické realitě dnešních a budoucích dní. Finanční správa to ví, ale jelikož se jedná o harmonizovaný zákon v rámci EU, je v podstatě nereformovatelný. Proto FS volí pouze symptomatickou léčbu, která vede k přenosu rizik na plátce. Mám velkou obavu, že počet informovaných a racionálně uvažujících jednotlivců, kteří se rozhodnou pro nezávislou ekonomickou aktivitu se bude v takto nastaveném systému zmenšovat a přednost dostanou bezriziková pracovní místa ve velkých korporacích, třeba u současného ministra financí.

Mám stále větší pocit, že Ministerstvo financí a Finanční správa vycházejí z absurdní premisy, že se firmy zakládají a občané začínají podnikat především proto, aby mohli (a museli) platit daně. Výběr daně je smyslem všeho našeho snažení a MF zastoupené GFŘ je svatým ochráncem tohoto veřejného zájmu, který je nadřazen všemu jako Robespierrův Výbor pro veřejné blaho. Ochočenými médii jsou servírovány kauzy odhalených karuselových podvodů a realizovaných daňových podvodníků a iluminátů. „Ano, existují i poctivý podnikatelé a děláme to také kvůli nim!”
Jako daňový poradce bych možná rád slyšel, že náš obor se stává středobodem vesmíru, ale vím, že to není pravda.

Jádrem naší civilizace je svobodný občan a ekonomický blahobyt nám zabezpečuje jeho aktivita, jejímž smyslem a hybatelem je dosahování zisku. Prostřednictvím bohatnutí ekonomicky aktivních občanů dochází k bohatnutí celé společnosti a jedním z nástrojů přerozdělení bohatství jsou daně. Daně netvoří hodnoty, jsou pouze jakýmsi převodovým můstkem mezi jednotlivcem či skupinou a společností. Stát definuje prostřednictvím svých zákonů společenskou dohodu o tom, že občané se zřeknou části svých zisků a požitků a věnují je ve prospěch celku – společnosti. Na oplátku očekávají od státu servis a péči o veřejné statky. Zároveň stát musí respektovat svobody občanů a omezit zásahy do veřejného a soukromého života občanů. Současné pojetí správy daní ovšem nutí občany koncentrovat své úsilí do sféry ochrany před zásahem státu před tvorbou hodnot, čímž tratí jednotlivci i společnost jako celek.
Dovolím si ještě jednu poznámku týkající se aplikace morálních principů do oblasti výběru daní. V poslední době se stále častěji setkáváme s názory vyřčenými daňovými správami v EU včetně GFŘ, že neplatit daně či platit v „nedostatečné” výši byť plně v souladu s platnými zákony je nemorální. „Je přece otázkou cti občanů, podnikatelů, byznysmenů a kapitalistů platit daně ve výši, kterou od nich společnost reprezentovaná vládami očekává. Chováte se v souladu se zákonem, ale vaše počínání je nemorální.” Nechci se pouštět do rozboru této problematiky a zájemcům o toto téma doporučuji článek kolegy Romana Landgráfa v časopise Daně a právo v praxi (2).

Položil jsem si ale otázku, zda není vhodné klást ta samá morální kritéria i na počínání státu na druhé straně rozpočtu a to v oblasti výdajů. Opravdu se vám zdá morální dlouhodobě hospodařit s deficitem státního rozpočtu a žít na účet budoucích generací a pokračovat v zadlužování i za situace, kdy ekonomika vykazuje tempa růstu vyšší než 4%? Jak odpovíme na otázku budoucích generací, proč musí platit naše dluhy? Není také otázkou cti, nezadlužovat své děti?

(1) KOLEKTIV AUTORŮ GENERÁLNÍHO FINANČNÍHO ŘEDITELSTVÍ. Stanovisko Finanční správy ČR k praktickým otázkám správy a výběru DPH. Daňový Expert číslo 6/2015
(2) LANDGRÁF, Roman. Uplatňování extralegálních argumentů v daňovém právu (právní moralismus versus legalismus v daňovém právu). Daně a právo v praxi 10/2015